Vzkaz od Ježíška: stačí jméno a známá drobnost.
„Milé děti“ může oslovit kohokoli. „Eliško, vejde se ti medvídek pod deku?“ už připomíná váš domov. Osobní vzkaz může stát na jedné takové drobnosti; dlouhý dopis nepotřebuje.
Přečtěte si ho tak, jak ho uslyší dítě
Začněte oslovením, které doma používáte. Přidejte jednu věc z cesty a jednu známou maličkost: knížku, plyšáka nebo stromeček v obýváku. Vyberte jen jednu, ať zpráva nezní jako seznam všeho, co o dítěti víte.
Pak text přečtěte nahlas. Kde se zadýcháte, větu rozdělte. Kde byste při čtení sami použili jiné slovo, rovnou ho přepište. V připravených vzkazech aplikace můžete měnit text i oslovení; hotovou verzi si před spuštěním projdete a schválíte.
- Použijte domácí oslovení nebo přezdívku.
- Přidejte jednu věc z cesty a jednu známou drobnost.
- Přečtěte zprávu nahlas a zkraťte místa, kde se zadrhnete.
Od obecné věty k vlastnímu dopisu
| První verze | Po přečtení nahlas |
|---|---|
| „Milé děti, přeji vám krásný vánoční den.“ | „Eliško a Matěji, už jsem vyrazil k vám!“ |
| „Využijte čekání k příjemnému odpočinku.“ | „Vejde se medvídek pod deku?“ |
| „Má cesta směřuje k úspěšnému zakončení.“ | „Už vidím vaše město. Ještě kousek!“ |
„Ahoj, Eliško! Právě míjím zasněžený les. Vezmi si zatím medvídka pod deku a přečtěte si spolu pohádku. Pak vám zase napíšu.“
Přepište je tak, jak mluvíte doma.
Střídejte dopisy s pozváním k nějaké činnosti a zprávy, které jen vyprávějí o cestě. Dítě nemusí z každé obálky dostat další úkol.