Jedna vánoční vzpomínka: na co se zeptat babičky nebo dědy
U cukroví padne řeč na to, jaké byly Vánoce, když byla babička malá. Zeptejte se jí, co si vybavuje. Možná se rozpovídá o oblíbeném jídle nebo dávném dárku. Nemusíte z toho dělat rozhovor s připraveným seznamem; stačí chvíli poslouchat.

Navažte na to, o čem už mluvíte
Když babička zmíní cukroví, zeptejte se, jestli ho doma pekli stejně. U staré ozdoby můžete začít tím, odkud ji má. Takové povídání může přijít při návštěvě, cestou na procházku i po telefonu; nemusíte kvůli němu chystat samostatný program.
Stejně se můžete ptát dědy, tety nebo jiného blízkého. Někdo rád vypráví, jiný odpoví jednou větou. Když na téma nemá chuť nebo jsou vzpomínky nepříjemné, nechte ho být.
Tři otázky na začátek
„Na co ses o Vánocích jako dítě nejvíc těšila?“
„Co jste doma chystali k jídlu?“
„Pamatuješ si nějaký dárek, který ti udělal radost?“
Oslovení si upravte podle toho, s kým mluvíte. Vyberte jednu otázku, která se zrovna hodí. V rodinném vyprávění zveřejněném na Alíkovi vedou podobná témata k vzpomínkám na jídlo, dárky a společné večery. Je to konkrétní příklad povídání, ne návod, podle kterého musí vyprávět každý.
Nechte příběh běžet
Pokud dítě něco zaujme, může se doptat: „A jak ta hračka vypadala?“ nebo „To jste dělali každý rok?“ Nespěchejte na další otázku. Někdy bude zajímavější malá odbočka než to, na co jste se původně ptali.
Když si babička nevzpomene na rok, vůbec to nevadí. Pro společné povídání nepotřebujete přesné datum. Také nemusíte porovnávat, čí Vánoce byly lepší nebo kdo dostal víc dárků. Nechte prostor tomu, co chce sama říct.
Dítě může jen poslouchat. Pokud chce kreslit, může nakreslit věc, kterou si při vyprávění představilo, nebo kreslení nechat na později.
Jedna drobnost na památku
Chcete-li si něco uchovat, napište krátkou poznámku třeba do rodinného sešitu: kdo vyprávěl a co vás zaujalo. Stačí jedna věta vlastními slovy; nemusíte přepisovat celý příběh. Můžete se pak babičky zeptat, jestli jste jí dobře rozuměli.
Než zapnete nahrávání nebo pošlete vyprávění či fotku zápisu dál, zeptejte se. Obyčejné povídání ještě neznamená, že si člověk přeje zveřejnit své vzpomínky.
Dole je stránka s otázkami a místem na poznámku nebo obrázek, pokud ji chcete využít. Stejně dobře poslouží běžný sešit. Povídání má smysl i tehdy, když po něm žádný zápis nezůstane.


